Zmena je život

Ahoj.

Dnes by som rada napísala článok o anorexii. Veľa ľudí sa o to nezaujíma, myslia si, že im sa to nemôže stať, ale verte mi, že opak je pravdou. Nebudem tu písať žiadne poučky, pretože asi každý z vás vie, čo to je. Skorej by som chcela vyjadriť svoj názor a dať sem nejaké príbehy, ktoré ma zaujali.

Takže anorexia. Najviac ohrozené sú dievčatá vo veku 13-25, samozrejme riziko je aj po 25. Pre zaujímavosť nemusia touto chorobou trpieť len ženy, ale aj muži.

Vôbec nie je pravda, že ňou trpia len modelky. Najväčšie číslo zastupujú normálne dievčatá. Ako to vlastne vzniká? Anorexia môže vzniknúť úplne jednoducho a nevinnou poznámkou: "Počuj ty si nám trocha pribrala". Niektoré dievčatá to neunesú (aj keď to nedávajú poznať). Tiež môže vzniknúť tak, že trocha bacuľatejšie dievča si vypočuje posmešné poznámky na jej zadok, brucho, boky... Aj keď nemusia byť pravdivé, dievča nad tým začne vážne uvažovať. Príde domov, postaví sa pred zrkadlo a hľadá chyby, ktoré by predtým nikdy nevidela, alebo by ich tak nevnímala. Veľa báb si neuvedomuje, že keď prestane jesť, tak to ničomu nepomôže a vážne to ohrozí jej život. Bohužiaľ, väčšinou takáto choroba končí smrťou.

Stovky vychudnutých modeliek, upravených cez program sa na nás každý deň pozerajú z časopisov, plagátov... Tie dievčatá väčšinou ani nevyzerajú tak krásne ako na tých fotkách. Hladujú len preto, aby si splnili svoje sny a stali sa tou "krásnou" babou z časopisov. Chcú dosiahnuť to, čo ona, ale väčšinou nevidia to, čo všetko sa za tým skrýva. Je to trápenie, vypadávanie vlasov z nedostatku vitamínov, strata možnosti mať niekedy deti a mnoho ďalších vecí.

Na Facebooku som našla skupinu STOP anorexii, kde si dievčatá, ale aj chlapci robia srandu z dievčat trpiacich touto chorobou, urážajú ich... Podľa mňa je to nesprávne. Nikdy nikto nevie v akej sytuácii sa ocitne on sám, nikdy nikto nevie, čo sa môže stať jemu a potom bude počúvať na seba urážky miesto pomoci. Tým dievčatám by sa malo pomôcť a nie ich urážať. Môj názor je, že sme mali kritizovať redaktorov časopisov, kt. uverejňujú takéto fotky, modelingové agentúry, kt. si stanovia smiešne podmienky váhy a neviem, čoho ešte. Väčšinou sú oni tou príčinou, prečo tisícky dievčat zomiera ročne na anorexiu.

Teraz zopár skutočných príbehov:

„Mali sme ísť na plavecký a ja som sa pol roka pred tým zhrozila. Obliekla som sa do plaviek a pri pohľade na svoju neforemnú postavu som sa rozplakala. Od pása hore lata, smerom nadol sud. Povedala som si, že keď už mám byť chudá, tak všade. Ten obrovský zadok musel zmiznúť. Chodila som do školy, dodržiavať rôzne diéty by bolo nemožné. Navyše by ma mama vysmiala. Jednoduchšie pre mňa bolo nejesť vôbec,“ priznáva Erika a natiahne si rukávy na voľnom svetri, ktoré zahaľuje jej drobnú vychudnutú postavu. Anorexiou trpela Erika rok a pol. „Môj prvý limit bol sedem kíl. Hovorila som si, že keď toľko schudnem, začnem sa zdravo stravovať a váhu si udržím. No keď tých sedem kíl schudla, cítila som sa úžasne. Pre mňa to bol najväčší úspech, aký som kedy dosiahla. Chcela som sa tak cítiť znova a začala som s ešte intenzívnejším chudnutím. Každé kilo, čo som zhodila, mi prinieslo radosť. A každé, ktoré som plánovala schudnúť, bolo motiváciou. Na internete som si našla obľúbenú pro-ana stránku, kde písali dievčatá, ktoré mali tiež chceli schudnúť a vzájomne sme sa podporovali. “ „Jedla som väčšinou iba jeden banán, aj to nie každý deň. Niekedy som nenašla žiadnu výhovorku, tak som cez víkend na raňajky musela zjesť krajec chleba. Keď som cítila, že mi je zle, dala som si nejaký zeleninový šalát alebo suchú ryžu. Aby som schudla ľahšie, prihlásila som sa na tanečnú a ešte som chodila cvičiť. Nebola som doma, takže som nemusela jesť pod dohľadom a navyše sa tým dali vysvetliť moje úbytky hmotnosti. No a pre mňa bolo samozrejme najlepšie, že som vďaka tomu naozaj chudla.“ „Odpadla som na tréningu. Keď ma chcel tréner zdvihnúť a preniesť na lavičku, ostal prekvapený, aká som ľahká. Vždy som totiž svoju postavu, o ktorej som si stále myslela, aká je veľká a tučná, maskovala vo voľnom oblečení. Vyhrnulo sa mi tričko a všetci ostali šokovaní pri pohľade na moje trčiace rebrá. Tréner okamžite zrušil hodinu a odviezol ma do nemocnice.“ Ešte stále však nenastal moment, kedy by si sedemnásťročná Erika jedlo naozaj vychutnala.

(zdroj: diva.sk)

(Veronika 17)

"Říkali mi, že jsem špekaté tlusté prase," vzpomíná na počátek problémů Veronika.
V té době přitom byla normálně se vyvíjející puberťačka. Na 165 centimetrů výšky sice bylo necelých 70 kilogramů váhy trochu víc, ale podle lékařů byl u Veroniky předpoklad, že se vytáhne nejméně na 175 centimetrů.
"Jenže všichni ve škole se mi posmívali, že jsem špek. Chtěla jsem jim ukázat, že s tím něco dokážu dělat. Začalo to tak, že byla nějaká chřipková epidemie a já byla nemocná. Neměla jsem chuť k jídlu a po týdnu jsem se zvážila a zjistila jsem, že mám o nějaký to kilčo míň. A tak jsem si říkala, že zhubnu třeba na tu určitou váhu, a jak jsem na ni zhubla, tak jsem si řekla, že zase bych mohla níž a níž," vzpomíná Veronika.

Během dvou měsíců zhubla dívka skoro o 40 kilogramů.

"Časem jsem přestala mít chuť k jídlu. Třeba jsem si vzala jen jeden odtučněnej jogurt nebo vůbec nic, a do toho jsem cvičila, až jsem měla na zádech modřiny," prozrazuje dívka děsivé tajemství svého života. Rodiče tehdy nechali Veroniku hospitalizovat v nemocnici v Motole. Po léčbě dívka přestoupila na jinou školu.
"Jenže tam po čase začal ten kolotoč znovu. Někdo mi ze srandy řekl, že jsem prase. Určitě jsem nebyla, ale já si to vzala do hlavy a zase jsem přestala jíst. A znovu jsem skončila v nemocnici," prozradila Veronika. Drastické hubnutí a anorektická recidiva se podepsaly na dívčině vývoji.

"Zarazil se mi růst. Měla jsem být 175 centimetrů vysoká. A mám jen 165," přiznává dívka. I když druhá léčba byla úspěšná, dívka s anorexií stále koketuje.

"Bojím se, že by mi někdo zase řekl, že jsem tlustá. Já bych chtěla být jako ty modelky, o které mají všichni zájem. Všichni mi říkají, že jsem normální. Ale já se v zrcadle vidím tlustě. Tak nevím," ukončila svou zpověď Veronika.

(zdroj: blesk.cz)

Alice Rae byla v osmnácti na cestě na prestižní univerzitu v Cambridgi. Ovšem osud rozhodl jinak.

Alice zemřela v polovině ledna doma v posteli. Více než dva roky totiž bojovala s anorexií a bulimií a léčba jí podle rodičů nepomáhala, píše britský Daily Mail.

Proto se těsně před loňským Silvestrem Alice vypravila do nemocnice, kde doufala, že jí lékaři pomohou. Kvůli poruchám příjmu potravy totiž měla v těle tak málo draslíku, že to ohrožovalo dívčin život. Nedostatek tohoto prvku způsobuje, že srdce bije nepravidelně a v krajním případě se může i zastavit.

Lékaři ale nepochopitelně vážně nemocnou dívku nehospitalizovali a z nemocnice ji propustili už po dvaceti hodinách. A o dva týdny později zemřela.

(zdroj: tn.nova.cz)

Alice Rae

Skúsme sa pozerať inými očami a možno uvidíme niektoré veci úplne inak.....